Zastřené agenturní zaměstnávání

Agenturní zaměstnávání, tedy zprostředkování zaměstnání agenturou práce dle zákona o zaměstnanosti[1] je přidělení zaměstnance samotné agentury práce jiné osobě, pro kterou po určitou dobu vykonává práci dle jeho potřeb a pokynů, za což zpravidla agentura dostává odměnu na pokrytí mzdových a dalších nákladů.

Agentura práce dle zákona o zaměstnanosti musí ke své činnosti získat povolení vydávané Generálním ředitelstvím Inspekce práce, které je podmíněno (u právnických osob) ustanovením odpovědného zástupce naplňujícího podmínky dle zákona o zaměstnanosti, složením kauce ve výši 500.000,- Kč a souhlasem Ministerstva vnitra. Agentura se před začátkem činnosti rovněž musí pojistit pro zajištění zejména mezd zaměstnanců pro případ úpadku. Takto je v České republice evidovaných cca 1100 subjektů vykonávajících funkci agentury práce.

Následně agentura práce s platným povolením na základě dohody o dočasném přidělení dle zákoníku práce[2] přidělí svého zaměstnance k výkonu práce u uživatele. Agentura práce v rámci tohoto vztahu stále vystupuje jako zaměstnavatel přiděleného zaměstnance a nese vůči němu veškerá práva a povinnosti z takového pracovněprávního vztahu vycházející. Uživatel pak agentuře hradí dohodnutou odměnu na pokrytí mzdových a jiných nákladů.

Agentura práce nesmí přidělit zaměstnance uživateli, se kterým má zaměstnanec již uzavřený pracovněprávní vztah. Přidělení pak trvá zpravidla maximálně 12 po sobě jdoucích měsíců.

Zastřeným agenturním zaměstnáváním pak je situace, kdy nejsou dodrženy podmínky pro zprostředkování zaměstnání dle zákona o zaměstnanosti[3].

V nezanedbatelné míře se však některé subjekty snaží obcházet tyto podmínky a nároky na agentury práce uzavíráním zejména příkazních smluv, smluv o dílo či inominátních (tzv. nepojmenovaných) smluv, které mají vzbuzovat dojem široké dodávky služeb a spolupráce, avšak pouze zastírají pravé jednání odpovídající zprostředkování zaměstnanců, kteří vykonávají činnost dle aktuálních potřeb a pokynů zastřeného uživatele.

Takové jednání je však dle občanského zákoníku[4] inspektoráty práce posuzováno dle faktického stavu, tedy dle „pravé povahy“ smlouvy, nikoli podle jejího znění.

Při hodnocení daného smluvního vztahu mezi dodavatelem a odběratelem (tj. smlouvy o poskytování služeb, smlouvy o dílo či jiné obdobné dodavatelské smlouvy) inspektoráty práce zpravidla provádějí komplexní kontrolu na místě plnění a posuzují, zda v takovém smluvním vztahu je mezi účastníky skutečně zachována nezávislost, samostatnost a odpovědnost dodavatele za výsledek jeho činnosti (zejména  dílo, služby) a nebo zda je předmětem takového smluvního vztahu pouze faktické poskytnutí (pronájem) zaměstnanců dodavatele faktickému zaměstnavateli – odběrateli služeb za účelem realizace jeho podnikání. Pro zhodnocení daného vztahu jako zastřeného zaměstnávání je relevantní zejména místo výkonu činnosti, jakým způsobem je stanoven výsledek činnosti dodavatele, způsob zadávání a kontroly úkolů zaměstnanců dodavatele, evidence odpracované doby těchto zaměstnanců, zda na místě poskytování služeb/realizace díla či jiné spolupráce dochází k využívání prostředků zaměstnavatele – odběratele služeb či ke spolupráci mezi jeho zaměstnanci a zaměstnanci odběratele služeb.

Zastřené agenturní zaměstnávání pak naplňuje skutkovou podstatu přestupku, resp. správního deliktu dle zákona o zaměstnanosti[5], za což zúčastněným fyzickým osobám hrozí pokuta až do výše 5.000.000,- Kč a právnickým osobám v rozmezí 50.000,- Kč až 10.000.000,- Kč. To platí pro subjekty, které se zastřeného zprostředkování zaměstnání dopustily, ale dle novely z roku 2021 i pro ty, které jej pouze umožnily.

To znamená, že inspektorát práce může uložit pokutu za zastřené agenturní zaměstnávání nejen zaměstnavateli – agentuře práce (ať již „falešné“ anebo legální agentuře s povolením), ale i tomu zaměstnavateli – uživateli, který si takovou agenturu najímá. Tento zaměstnavatel – uživatel bude nést odpovědnost za nezákonné využívání takových služeb skrze „pronajaté“ zaměstnance od agentury, i kdyby o tom nevěděl.

Návrh novely zákona o zaměstnanosti, který byl schválen vládnou dne 26. dubna 2023, by v rámci transpozice unijních předpisů měla (i) omezit dobu trvání dočasného přidělení k jednomu uživateli na 3 roky; (ii) zvýšit kauci agentury práce na1.000.000 Kč, včetně povinnosti současných agentur práce do 3 měsíců od účinnosti novely kauci doplatit pod sankcí zániku povolení; (iii) zavést povinnost agenturám práce prokazovat, že nemají nedoplatky na daních či pojistném, a to při podání žádosti i po celou dobu platnosti povolení; (iv) zúžit povinnost prokazovat praxi odpovědného zástupce jen na praxi v posledních 10 letech. Nyní bude návrh této novely postoupen Poslanecké sněmovně.

[1] zákon č. 435/2004 Sb., zákon o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů

[2] § 308 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

[3] § 14 odst. 1 písm. b) zákona č. 435/2004 Sb., zákon o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů

[4] § 555 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

[5] § 139 odst. 1 písm. i), resp. § 140 odst. 1 písm. g) zákona č. 435/2004 Sb., zákon o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů