Ani sebepečlivější údržba stavby nemusí zabránit vzniku škody a odpovědnosti vlastníka

V čerstvém rozsudku se spisovou značkou 25 Cdo 1080/2022 ze dne 14.9.2022 se Nejvyšší soud poprvé ve své rozhodovací praxi věnuje výkladu ustanovení občanského zákoníku, podle kterého vlastník stavby odpovídá za škodu vzniklou zřícením stavby či odloučením její části v důsledku vady stavby či její nedostatečné údržby. To je přitom zásadní změna oproti předchozí právní úpravě, která činila vlastníka stavby odpovědným za vzniklou škodu pouze pokud zanedbal svou prevenční povinnost.

Vzhledem k funkci Nejvyššího soudu jako sjednotitele judikatury lze předpokládat, že bude mít v budoucnu významné důsledky, a proto jsme se rozhodli výklad Nejvyššího soudu přiblížit i pro neprávníky.

Případ prohnilého schodiště

Rozsudek se týkal zřícení dřevěného schodiště k restauraci v golfovém areálu v důsledku nevhodně zvolené konstrukce, ke které se přidala tiše a postupně se rozrůstající hniloba. Vnitřní narušení konstrukce hnilobou přitom nebylo navenek patrné a vzniklo i navzdory častým kontrolám a údržbě schodiště externími odborníky.

Nižší soudy věc nejprve posuzovaly z hlediska odpovědnosti provozovatele, který se může odpovědnosti zprostit, pokud prokáže, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Taková péče podle zjištění nižších soudů vynaložena byla, a proto žalobu proti provozovateli zamítly.

NS: Odpovědnost vlastníka stavby je objektivní bez možnosti liberace

Nejvyšší soud však věc posoudil odlišně a na rozdíl od nižších soudů aplikoval již zmiňované ustanovení o odpovědnosti vlastníka stavby, podle kterého vlastník budovy odpovídá za škodu vzniklou pádem (části) budovy objektivně (tedy bez ohledu na zavinění samotného pádu), pokud poškozený (zpravidla žalobce) prokáže, že příčinou pádu byla vada či nedostatečná údržba budovy.

To znamená, že vlastník se odpovědnosti za škodu způsobenou pádem stavby či její části nemůže zbavit ani sebevětší péčí, a to i pokud by údržbou pověřil odborníka. To je podle Nejvyššího soudu důsledek ústavního principu, že vlastnictví zavazuje a vlastník je proto povinen dbát na stav věcí ve svém vlastnictví.

Při posuzování odpovědnosti vlastníka stavby je tak třeba posuzovat i to, zda byla budova postavena nebo udržována způsobem, který odpovídá požadavkům na její odolnost a bezpečnost při zohlednění všech předvídatelných okolností. Odpovědnost vlastníka však nenastane, pokud by příčinou škody byla výlučně mimořádná přírodní katastrofa.

Význam rozhodnutí

Rozhodnutí poměrně názorným způsobem ilustruje, že ani sebepečlivější a dokonce odborná údržba nejen nemusí zabránit škodě, ale ani odpovědnosti vlastníka stavby za ni. Nejvyšší soud se tak postavil i proti názoru části odborné veřejnosti, že vlastník se může odpovědnosti zprostit, pokud prokáže, že náležitou péči nezanedbal. Vlastník stavby pak dokonce odpovídá i za konstrukční vady stavby, a to i v případě, že stavbu nabyl do svého vlastnictví dlouho po její výstavbě.

Odpovědnost vlastníka stavby je tak absolutní a možnost liberace pečlivou údržbou nepřipouští. Podstatné dále je, že odpovědným je vždy vlastník stavby, bez ohledu na to, kdo má budovu v užívání.  To samozřejmě nevylučuje případnou spoluodpovědnost jiných osob, např. právě z titulu provozní odpovědnosti, nicméně i pokud by vlastníkem a provozovatelem byla stejná osoba, vyvinění žalovaného coby provozovatele ještě nevylučuje jeho odpovědnost coby vlastníka budovy.