Rozhodovací praxe: Notářský zápis s přímou vykonatelností jako prostředek k vyklizení nemovitosti?
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.5.2020, sp. zn. 26 Cdo 2085/2019
„Notářský zápis obsahující svolení povinné osoby s jeho vykonatelností, je-li jeho předmětem povinnost této osoby vyklidit nemovitost, není exekučním titulem.“
Vlastnit nemovitost bývá zpravidla příjemnou záležitostí. To se však může rychle změnit.
Typickým případem bývají bývalí nájemci bytů, kteří se odmítají po skončení nájemní smlouvy z bytu (z jakýchkoliv důvodů) vystěhovat.
České právo sice nabízí vlastníkům prostředky, jak se domoci vystěhování takových nechtěných „nájemců“, nicméně nutno říci, že tyto prostředky lze jen stěží označit za rychlé a efektivní.
V praxi tak někdy vlastníci sahají k tomu, že se svým nájemcem předem sepíší tzv. notářský zápis obsahující svolení nájemce s jeho vykonatelností. To, ve zkratce řečeno, znamená, že nájemce v takovém notářském zápisu svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (vedena exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, pokud byt po skončení nájemního vztahu nájemce nevyklidí.
Snahou vlastníků využívajících tohoto institutu je zajistit si pomocí notářského zápisu reálnou páku na nájemce, a vyhnout se tak mnohdy zdlouhavému soudnímu sporu o vyklizení nemovitosti.
Této praxi však, zdá se, již odzvonilo.
Nejvyšší soud ve svém novém rozhodnutí totiž dovodil, že povinnost vyklidit nemovitosti má základ v ochraně vlastnického práva, nikoli v závazkovém právním vztahu (ten již zanikl anebo nikdy neexistoval), a nelze svolit k vykonatelnosti notářského zápisu, má-li jím být poskytnuta ochrana vlastnického práva. Jinak řečeno, notářský zápis, jímž má být vymožena povinnost, která nevyplývá ze závazkového vztahu, nemá znaky příslušného typu notářského zápisu a není proto exekučním titulem.
Vlastníkům tak nezbude, než volit nadále tradiční cesty ochrany svého vlastnického práva, které však, již uvedeno, nejsou ani rychlou, ani efektivní cestou nápravy.
