Jde o perfektní ilustraci toho, s čím se v advokacii setkáváme prakticky denně – střet dvou pohledů na věc, nebo chcete-li, oprávněných zájmů či legitimních práv.

Na jedné straně máte právo na svobodu projevu.

Janek dělá společensky užitečnou práci – upozorňuje na praktiky, které mohou mást turisty. V tom konkrétním videu popsal, jak místo čepovaného piva dostal pivo z plastové láhve. Fakta. Na druhé straně může být právo podnikatelky na ochranu její pověsti a businessu. Jako náhradu požaduje stovky tisíc korun, smazání videí, ve kterých se objevuje její podnik a omluvu.

Rubeš ve videu výslovně řekl: „Na tom není nic špatného... že by to porušovalo nějaký zákon, to ne.“

Neobviňoval podnik z porušování zákona. Pouze vyjádřil svůj názor, že jde o „turistickou past“. Takže místo, kde podle něj turisté dostávají horší kvalitu za vyšší cenu. Osobně to vnímám tak, že Janek pomyslnou hranici nepřekročil. Nelhal, naopak situaci hodnotil vcelku objektivně. Zkrátka něco, co by mělo být v demokratické společnosti v rámci svobody projevu přípustné bez postihu. Jsem také zvědavý, zda si paní majitelka pomohla. Ačkoliv je poctivost zákonem předpokládána, lze prokázat opak. Stejně tak se bude řešit, jakou pověst podnik měl. Takže i případné vítězství u soudu, ač ho spíš nečekám, by mohlo být opravdu Pyrrhovo.

Každopádně tedy budu sledovat, jak spor dopadne. Pro právní praxi i pro společnost to může být důležitý případ. Může povzbudit další z nás ke smysluplným aktivitám anebo taky umlčet.

Co si o tom myslíte Vy? Kde vidíte hranici mezi oprávněnou kritikou a poškozováním pověsti anebo pomluvou?