O endors

Každý rok 18. července je po celém světě slaven Mezinárodní den Nelsona Mandely. Tento mezinárodní svátek se koná na počest života a úspěchů Nelsona Mandely, jihoafrického revolucionáře, politika a filantropa bojujícího proti apartheidu. Při příležitosti tohoto významného dne je vhodné se krátce zamyslet nad právním odkazem Nelsona Mandely a trvalým dopadem jeho přínosu pro společnost.

Jeden z Mandelových nejznámějších citátů vystihuje podstatu moderní teorie lidských práv: „Nejsem opravdu svobodný, pokud beru svobodu někomu jinému, a zcela jistě nejsem skutečně svobodný, když někdo vezme svobodu mně. Být svobodný totiž neznamená jen zbavit se okovů, ale žít tak, abychom respektovali a posilovali svobodu druhých.“[1]

Tento výrok stručně popisuje základní východiska pro přístup ke všem základním lidským právům – svobodu jednotlivce, rovnost v důstojnosti a rovnost v právech[2] – a tím též specifika postavení člověka v rámci moderního ústavního státu.

Rovina lidskoprávní

Právo na rovnost a zaručení základních práv všem bez rozdílu představuje nejširší kategorii výše zmíněných principů. Jedná se o principy, které prostupují celým právním řádem. Ostatně dle českého Ústavního soudu představuje ochrana lidské důstojnosti a svobody nejvyšší a nejobecnější účel práva.

Boj za respektování lidské důstojnosti a svobody byl historicky logicky veden zejména vůči veřejné moci, která fakticky disponovala účinnými prostředky, jak člověka jeho důstojnosti i svobody zbavit. Tyto principy se naopak původně přímo neaplikovaly v horizontálních vztazích. Tedy vztazích, kde vystupují jednotlivci bez jakékoliv účasti veřejné moci, byť samozřejmě i tyto vztahy byly regulovány především soukromoprávními normami. 

Nicméně i poté, co sama veřejná moc začala v průběhu času respektovat rovnost před zákonem v intencích výše uvedených základních principů (tedy alespoň v demokratických právních státech), stále docházelo k diskriminaci též v horizontálních vztazích. Na to postupem času právo reagovalo zdůrazněním pozitivních závazků plynoucích z ústavního zákazu diskriminace. V důsledku tohoto vývoje právo zakázalo svévolné zacházení s jednotlivcem pro určité chráněné charakteristiky rovněž v konkrétně specifikovaných horizontálních vztazích.

Antidiskriminační právo

Antidiskriminační právo navazuje na úpravu rovnosti a zákazu diskriminace v oblasti základních práv. De facto se tak jedná o konkretizaci práva na rovnost. Antidiskriminační právo je proto možné vymezit jako oblast, v rámci níž se jednotlivec může dovolat práva na rovné zacházení a ochranu před diskriminací na základě určitých kritérií.

Tato kritéria jsou taková, která jsou způsobilá při použití zasáhnout do lidské důstojnosti. Jejich používání vychází ze stereotypů a předsudků pojících se s určitou skupinou, která brání příslušníkům této skupiny plně se zapojit do života společnosti. Přisouzení určité charakteristiky osobě na základě příslušnosti ke skupině ohraničené podezřelým diskriminačním důvodem pak způsobuje zásah do lidské důstojnosti.

To samozřejmě neznamená, že by bylo v horizontálních vztazích (tj. mezi jednotlivci) zakázáno rozlišování mezi lidmi z jakýchkoliv objektivních důvodů. Např. zákaz diskriminace na základě dosaženého vzdělání určitě nepovede k tomu, že by zaměstnavatel musel na pracovní pozici přijmout kohokoliv. To by ostatně vedlo k absurdním situacím. Legitimní je pouze postihovat rozlišování mezi lidmi na základě podezřelých kritérií, které pramení z neospravedlnitelného důvodu.

Závěr

Zákony zakazující diskriminaci a nerovné zacházení v horizontálních vztazích jsou nezbytné pro podporu inkluzivní společnosti, která respektuje přirozenou hodnotu a důstojnost každého jednotlivce. Tím, že podporují sociální soudržnost, chrání lidskou důstojnost, zajišťují rovný přístup k příležitostem, zabraňují sociálnímu vyloučení a posilují demokracii a lidská práva obecně, hrají tyto zákony zásadní roli při vytváření spravedlivé a rovné společnosti.

Dodržování přiměřené zásady rovnosti ve všech aspektech života je tudíž nejen právním požadavkem, ale také morálním imperativem pro budování inkluzivnějšího a harmoničtějšího světa. Všichni lidé se totiž rodí svobodní a rovni v důstojnosti a právech.