Rychlý technologický pokrok posledních dekád vedl mj. také ke vzniku a značnému rozšíření popularity počítačových her, jež byly a dodnes jsou vnímány zejména jako volnočasová, relaxační aktivita. Se stoupající popularitou počítačových her však v posledních letech roste také kompetitivní scéna, pro níž se vžil název e-sport.

S rozvojem kompetitivní scény jde zase ruku v ruce monetizace hraní počítačových her, což postupně pro mnohé hráče mění jejich hobby na plnohodnotnou kariéru, na kterou i díky prudkému nárůstu potenciálních výdělků mnoho dalších aspiruje. Nadto se díky atraktivitě počítačových her a poměrně vysoké sledovanosti, zejména živých přenosů, jedná také o značně atraktivní oblast pro investory a sponzory.

Ač by se to tak mohlo na první pohled zdát, v České republice e-sport není z právního pohledu sportem – zákonná definice sportu¹ totiž stanoví, že se jedná o formu tělesné činnosti. Na e-sport se tedy nevztahuje právní úprava sportu, což například znamená, že profesionální hráči ze třetích zemí (mimo EU) nemohou v České republice žádat o dlouhodobé vízum k pobytu za účelem sportu, ale na e-sport také nelze pobírat sportovní dotace apod.

Jsou nicméně státy, které e-sport jako sport uznávají, např. Jižní Korea, která je mimochodem považována za „kolébku“ e-sportu, Dánsko či Finsko. Je otázkou, zda se k obdobnému kroku v budoucnu uchýlí také český zákonodárce.

Ani na úrovni Evropské unie neexistuje zvláštní předpis upravující e-sport, nicméně Evropský parlament usnesením vytyčil alespoň základní postoj Evropské unie vůči tomuto odvětví. Důraz kladl na ekonomickou, kulturní a zábavní roli, podporu destigmatizace videoherního průmyslu a široce vyzval k podpoře vývojářů a hráčů videoher a organizátorů e-sportových turnajů. V usnesení rovněž zastal názor, že sport a e-sport jsou dvě oddělená, specifická odvětví, která se však mohou vzájemně hodně naučit².

Absence právního uznání e-sportu za sport tedy sice e-sportu fungování neulehčuje, ale jeho fungování v zásadě nijak nezakazuje či neomezuje. Při absenci konkrétní úpravy se na e-sport zkrátka aplikuje obecná úprava věnující se živnostem, pracovním poměrům, daním, smluvní odpovědnosti či autorským právům. Zejména poslední jmenovaná oblast je velkým tématem, a to s ohledem na skutečnost, že držitel kopie počítačové hry není z právního pohledu vlastníkem hry, ale je mu pouze umožněno na základě licenční smlouvy v nastavených (a někdy poměrně úzkých) mantinelech tuto kopii používat, tedy hrát hru.

V praxi se tedy jedná o dosti specifickou oblast komerčních aktivit a nelze než doporučit vše herním organizacím, týmům, hráčům, ale i potenciálním sponzorům či investorům, aby své případné záměry v této oblasti nejprve předem konzultovali s odborníky (advokáty, daňovými poradci), a předešli tak potenciálním nepříjemným překvapením.

Tímto článkem ovšem zdaleka nekončíme, v příštím dílu seriálu e-sport se můžete těšit na bližší pohled na právní výzvy spojené s e-sportem.