O endors

Rychlý technologický pokrok posledních dekád vedl mj. také ke vzniku a značnému rozšíření popularity počítačových her, jež byly a dodnes jsou vnímány zejména jako volnočasová, relaxační aktivita. Se stoupající popularitou počítačových her však v posledních letech roste také kompetitivní scéna, pro níž se vžil název esport.

S rozvojem kompetitivní scény jde zase ruku v ruce monetizace hraní počítačových her, což postupně pro mnohé hráče mění jejich hobby na plnohodnotnou kariéru, na kterou i díky prudkému nárůstu potenciálních výdělků mnoho dalších aspiruje. Nadto se díky atraktivitě počítačových her a poměrně vysoké sledovanosti, zejména živých přenosů, jedná také o značně atraktivní oblast pro investory a sponzory.

Ač by se to tak mohlo na první pohled zdát, v České republice esport není z právního pohledu sportem – zákonná definice sportu¹ totiž stanoví, že se jedná o formu tělesné činnosti. Na esport se tedy nevztahuje právní úprava sportu, což například znamená, že profesionální hráči ze třetích zemí (mimo EU) nemohou v České republice žádat o dlouhodobé vízum k pobytu za účelem sportu, ale na esport také nelze pobírat sportovní dotace apod.

Jsou nicméně státy, které esport jako sport uznávají, např. Jižní Korea, která je mimochodem považována za „kolébku“ esportu, Dánsko či Finsko. Je otázkou, zda se k obdobnému kroku v budoucnu uchýlí také český zákonodárce.

Ani na úrovni Evropské unie neexistuje zvláštní předpis upravující esport, nicméně Evropský parlament usnesením vytyčil alespoň základní postoj Evropské unie vůči tomuto odvětví. Důraz kladl na ekonomickou, kulturní a zábavní roli, podporu destigmatizace videoherního průmyslu a široce vyzval k podpoře vývojářů a hráčů videoher a organizátorů esportových turnajů. V usnesení rovněž zastal názor, že sport a esport jsou dvě oddělená, specifická odvětví, která se však mohou vzájemně hodně naučit².

Absence právního uznání esportu za sport tedy sice esportu fungování neulehčuje, ale jeho fungování v zásadě nijak nezakazuje či neomezuje. Při absenci konkrétní úpravy se na esport zkrátka aplikuje obecná úprava věnující se živnostem, pracovním poměrům, daním, smluvní odpovědnosti či autorským právům. Zejména poslední jmenovaná oblast je velkým tématem, a to s ohledem na skutečnost, že držitel kopie počítačové hry není z právního pohledu vlastníkem hry, ale je mu pouze umožněno na základě licenční smlouvy v nastavených (a někdy poměrně úzkých) mantinelech tuto kopii používat, tedy hrát hru.

V praxi se tedy jedná o dosti specifickou oblast komerčních aktivit a nelze než doporučit vše herním organizacím, týmům, hráčům, ale i potenciálním sponzorům či investorům, aby své případné záměry v této oblasti nejprve předem konzultovali s odborníky (advokáty, daňovými poradci), a předešli tak potenciálním nepříjemným překvapením.

Tímto článkem ovšem zdaleka nekončíme, v příštím dílu seriálu esport se můžete těšit na bližší pohled na esportové týmy a otázku jejich fungování z hlediska nejvhodnější právní formy.