O endors

S prvním červencovým dnem tohoto roku nabyla účinnosti novela zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele (dále jen „zákon“), která primárně reaguje na obsáhlé změny insolvenčního práva a zároveň udržuje trend v posilování postavení a ochrany zaměstnance. Mimo to taktéž brojí proti zneužívání předmětného zákona. Jaké nejdůležitější změny novela přinesla shrneme v tomto příspěvku.

Ke změně došlo již v samotném okruhu zaměstnanců, na které se zákon (ne)vztahuje. Zákon totiž nově vylučuje ze své působnosti všechny zaměstnance zaměstnavatelů, proti nimž nelze vést insolvenční řízení dle insolvenčního zákona. Jinými slovy; zaměstnance jakéhokoliv ze subjektů, na který nelze použít insolvenční zákon, již nebude možné uspokojit dle tohoto zákona. Mezi takové subjekty patří například stát, kraj, obec, ČNB, VZP či veřejná vysoká škola.

Z působnosti tohoto zákona byly rovněž vyňaty ty osoby, které v rozhodném období byly zaměstnanci daného zaměstnavatele a zároveň byly členy jeho statutárního orgánu nebo osobou s rozhodujícím vlivem na jeho činnost – to vše ve spojitosti s 25% majetkovou účastí u daného zaměstnavatele. Zda měla osoba rozhodují vliv se bude samozřejmě posuzovat až v konkrétním případě, typicky se však může jednat například o společníka s.r.o., který nepřímo rozhoduje o strategických krocích společnosti. Tato změna je právě jedním z nástrojů k zabránění zneužívání zákona, jelikož bez ní mohly být kompenzovány i osoby, které svým vedením v podstatě přispěly k platební neschopnosti zaměstnavatele.

Naproti tomu mezi oprávněné, jež mohou na základě zákona nově žádat  o úhradu mzdových nároků v případě platební neschopnosti zaměstnavatele, jsou tzv. agenturní zaměstnanci, tedy ti, kterým bylo zaměstnání zprostředkováno agenturou práce.

Podle zákona se tak zaměstnancem rozumí fyzická osoba, která je nebo byla u zaměstnavatele v pracovním poměru nebo se kterou sjednal zaměstnavatel dohodu o provedení práce, pokud tato dohoda zakládá podle zákona upravujícího nemocenské pojištění účast na nemocenském pojištění, anebo dohodu o pracovní činnosti, na jejichž základě jí vznikly v rozhodném období mzdové nároky nevyplacené zaměstnavatelem.

Mzdové nároky jsou zákonem definovány jako mzda nebo plat, jejich náhrady a odstupné, které zaměstnanci náležejí z pracovního poměru, nebo odměna, popřípadě její náhrada, která zaměstnanci náleží podle dohody o provedení práce za podmínek stanovených zákonem upravujícím nemocenské pojištění nebo dohody o pracovní činnosti, jejichž výplatu neprovedl zaměstnavatel, který je v platební neschopnosti. Splatným mzdovým nárokem je pak mzdový nárok, který mu zaměstnavatel nezaplatil v termínu výplaty podle zákoníku práce.

Na základě zákona jsou tak uspokojovány takové mzdové nároky, které vznikly v tzv. rozhodném období, jehož definice je novelou taktéž pozměněna. Rozhodným obdobím se nově rozumí kalendářní měsíc, (i) ve kterém bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení; anebo (ii) ve kterém bylo oznámeno zahájení insolvenčního řízení; anebo (iii) od kterého je nadnárodní zaměstnavatel považován za platebně neschopného v jiném členském státě Evropské unie. Stejně tak se do rozhodného období počítají i 3 kalendářní měsíce před a po měsíci, kdy nastala některá z uvedených událostí. Mzdové nároky může zaměstnanec uplatnit nejvýše v rozsahu odpovídajícím splatným mzdovým nárokům za 3 kalendářní měsíce rozhodného období.  Nadále však platí, že mzdové nároky může zaměstnanec uplatnit nejvýše v rozsahu odpovídajícím splatným mzdovým nárokům za 3 kalendářní měsíce rozhodného období, jakož i zůstává zákonný limit pro celkovou takto vyplácenou částku.

A nakonec velmi důležitou otázkou, které se novela taktéž dotýká, je, kde a v jaké lhůtě je třeba mzdové nároky uplatnit. O uspokojeních těchto nároků je nutné zažádat kteroukoliv krajskou pobočku Úřadu práce nebo kontaktní pracoviště krajské pobočky Úřadu práce, a to nejpozději do 5 měsíců a 15 dnů následujících ode dne, kdy nastala některá z výše uvedených událostí určujících rozhodné období, což znamená buď ode dne vyhlášení moratoria anebo ode dne oznámení o zahájení insolvenčního řízení anebo ode dne zveřejnění rozhodnutí o platební neschopnosti nadnárodního zaměstnavatele u příslušného orgánu v jiném členském státě EU. Není-li nárok na uspokojení mzdových požadavků v této lhůtě u krajské pobočky, resp. kontaktního pracoviště krajské pobočky Úřadu práce uplatněn, pak zaniká. Právo zaměstnance na uplatnění těchto mzdových nároků u soudu tím však není dotčeno.

Veškeré informace týkající se zaměstnavatele, jehož zaměstnanci mohou uplatnit mzdové nároky podle zákona, a to včetně zmíněných lhůt, poskytuje Úřad práce České republiky způsobem umožňujícím dálkový přístup, tedy na jejich webových stránkách.

Pro poskytnutí podrobnějších informací či pomoci v konkrétním případě se na nás neváhejte obrátit.