Ochrání koexistenční smlouva Vaše ochranné známky?
Ochranné známky slouží podnikatelům k odlišení jejich specifických výrobků od výrobků podobných a jsou proto ideálním nástrojem sebeidentifikace společnosti a zároveň k ochraně dobrého jména výrobce.
Není však jednoduché přijít se zněním ochranné známky, které by před Vámi dosud nikoho nenapadlo, o to spíše, když máte záměr ji přihlásit tak, aby Vaše ochranná známka poskytovala ochranu ve více zemích.
Co když ale zjistíte, že Vaše ochranná známka je zaměnitelná nebo totožná s jinou? V takovém případě se jako ideální řešení jeví tzv. koexistenční smlouvy. Právě ty totiž nejčastěji řeší rozdělení užívání podobných ochranných známek tak, aby spolu mohly obě ochranné známky koexistovat, zejména tak, že se smluvní strany dohodnou na tom, pro jaké výrobky a služby bude moci být daná ochranná známka užívána.
Součástí této smlouvy přitom může být i závazek, že se smluvní strany zdrží napadání ochranných známek druhé smluvní strany, resp. napadání známkových práv. Zde však smluvní strany koexistenční smlouvy mohou narazit na kámen úrazu koexistenčních smluv.
Koexistenční smlouvy totiž mají jeden háček. Už v roce 2007 Soudní dvůr Evropské unie uzavřel, že EUIPO[1] (v té době pod jménem OHIM[2]) ani vnitrostátní úřady na ochranu průmyslového vlastnictví nemají pravomoci rozhodovat o soukromoprávních ujednáních stran, protože tato pravomoc náleží pouze soudům. Ke koexistenčním smlouvám tedy tyto úřady v řízeních před nimi nemohou přihlížet. Tyto závěry potvrdil i úřad EUIPO.[3]
Uzavřená koexistenční smlouva Vám tedy v případě sporu o ochrannou známku ochranu před námitkami vlastníka starší ochranné známky neposkytne. Neplatí to ovšem pouze pro evropské úřady, ale i pro český Úřad průmyslového vlastnictví. Tyto úřady musejí rozhodovat podle obecných pravidel pro udělování ochranných známek, kdy nejvýhodnější postavení má vlastník nejstarší ochranné známky a posouzení textu smlouvy není v jejich pravomoci.
Lze tedy uzavřít, že není zapotřebí uzavírat koexistenční smlouvy? Ne, je však nutné, aby s těmito skutečnosti smlouva počítala. Při sjednávání koexistenčních smluv je tak vhodné sjednat pro případ porušení práv a povinností dle smlouvy například smluvní pokutu.
Tato smluvní pokuta by pak měla být sjednána v takové výši, aby odradila protistranu zejména od podání námitek, nebo podání návrhu na prohlášení neplatnosti či zrušení té ochranné známky, která byla předmětem koexistenční smlouvy.
I přestože považujeme koexistenční smlouvy za vhodný nástroj k ochraně práv k ochranným známkám, nelze než doporučit, aby byl při jejich sjednávání kladen důraz na smluvní utvrzení závazků. Nelze se totiž spoléhat na to, že příslušný úřad při posouzení Vaší ochranné známky k existenci této koexistenční smlouvy přihlédne.
Pro více informací k této problematice či ochranným známkám neváhejte kontaktovat naši advokátní kancelář.
[1] Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví, který spravuje práva k ochranným známkám a průmyslovým vzorům platným v celé EU.
[2] Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu
[3] https://euipo.europa.eu/eSearchCLW/#key/trademark/OPP_20231221_003169990_018578143 , case number 003169990
