Přejít na hlavní menu

O endors

endors jsme založili s přesvědčením, že právní služby na nejvyšší úrovni lze poskytovat pouze s dokonalou znalostí právních předpisů a současně okolního prostředí.

Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 2. 3. 2023 ve věci C-477/21, IH proti MÁV-START Vasúti Személyszállító Zrt. pohledem českého práva přelomově vykládá pojmy nepřetržitý odpočinek v týdnu a nepřetržitý denní odpočinek, a to dle Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. 11. 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby.

Tato Směrnice o pracovní době stanovuje právo na denní odpočinek a právo na týdenní dobu odpočinku ve dvou samostatných ustanoveních, z čehož podle aktuálního výkladu evropského soudu vyplývá, že jde o dvě samostatná práva, která sledují dva různé druhy odpočinku a zaměstnancům musí být umožněno využití obou těchto práv. Denní odpočinek zaručuje vzdálení se z pracoviště na několik po sobě jdoucích hodin (nejméně 11), a to bezprostředně navazujících na pracovní dobu. Týdenní doba odpočinku pak zajišťuje odpočinek během sedmi denních intervalů (nejméně 24 hodin).

Tuzemský zákoník práce rozlišuje nepřetržitý odpočinek v týdnu (alespoň 35 hodin) a nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami (alespoň 11 hodin). Jako transpozici evropské směrnice o pracovní době tak český zákonodárce v rámci stanovení týdenního odpočinku zahrnul do jeho rozsahu i odpočinek denní (24 + 11, tedy celkem výše uvedených 35 hodin týdně). Podle rozsudku evropského soudu mají ale zaměstnanci nárok vedle týdenního odpočinku právě i na odpočinek denní, který se k týdenní době má přičítat i když jí bezprostředně předchází. Pokud tedy dojde k souběhu denního a týdenního odpočinku, musí být poskytnuty oba, a to postupně s tím, že denní je poskytován jako první. V českém právu to tedy znamená povinnost poskytnout jednou týdně odpočinek nejméně 46 po sobě jdoucích hodin.

Dá se očekávat, že český zákonodárce na tento rozsudek bude muset reagovat, kdy vhodným řešením by bylo zkrácení nepřetržitého odpočinku v týdnu na 24 hodin dle požadavku evropské směrnice o pracovní době. Implementace eurokonformního výkladu těchto pojmů ve světle rozsudku však bude do té doby pro velkou část zaměstnavatelů obtížná, v některých krajních případech až nemožná. Jeden z možných následků také může být, že některé podniky budou muset upustit od dlouhodobě zajetých způsobů rozvrhu práce (zejména u směnných provozů) a své procesy přenastavit. Vzhledem k tomu, že nejde o novelu (která by teprve nabývala účinnosti), ale o závazný výklad evropské normy ze strany evropského soudu, doporučujeme, abyste upravili rozvrhy práce svých zaměstnanců v souladu s uvedeným výkladem, neboť lze očekávat kontroly dodržování daných pravidel správními orgány.

 




Newsletter
Tato část je určená k ochraně proti spam robotům. Vidíte-li tento text, vyplňte pole uvedené za otázkou. Tlačítko jsem robot ignorujte.
Kolik je dvě plus tři