Každý jednatel každé společnosti je povinen jednat s péčí řádného hospodáře. Jde o výchozí povinnost, od kterého se odvíjí prakticky všechno ostatní.
Pod pojmem péče řádného hospodáře se v zásadě skrývají dvě hlavní povinnosti.
První je povinnost loajality. Tedy nutnost dát přednost zájmům společnosti před zájmy svými či zájmy jiných osob. Druhou je povinnost jednat s náležitou péčí a informovaně.
V praxi to znamená, že každé podnikatelské rozhodnutí musí jednatel pečlivě zvážit, projít argumenty pro i proti, a rozhodovat na základě dostupných informací.
Členství v orgánu společnosti přináší celkově řadu povinností – svolávání valné hromady, řádné vedení účetnictví, informační povinnost vůči společníkům a další.
Pokud je do takového orgánu někdo zvolen, jmenován, vznikne mu povinnosti založením společnosti nebo jinak povolán, musí funkci vykonávat s loajalitou, potřebnými znalostmi a pečlivostí.
Pokud jednatel tuto povinnost poruší a způsobí tím společnosti škodu, společnost po něm může požadovat dvě věci. Náhradu škody a zároveň prospěch, který z výkonu funkce získal, tedy například odměnu.
Porušení péče řádného hospodáře si lze představit jednak na zjevných příkladech jako:
Variací je v praxi víc. Může jít o nevýhodné prodeje nebo nákupy majetku, nepřiměřené odměny, podezřelé obchody bez ekonomického smyslu a další podoby toho, co se shrnuje pod pojem vyvádění majetku ze společnosti.
Nicméně je potřeba myslet rovněž na to, že porušení péče řádného hospodáře zahrnuje často i méně nápadné a zdánlivě neškodné situace, typicky:
Následky porušení péče řádného hospodáře mohou dopadnout v různých podobách, přičemž dále uvádíme ty nejpodstatnější.
Pokud jednatel porušil povinnost péči řádného hospodáře, tak společnost po něm může požadovat prospěch, který v souvislosti s takovým jednáním získal.
Pokud v důsledku takového jednání navíc společnosti vznikla škoda, tak může po jednateli požadovat její náhradu.
Druhá rovina je vůči věřitelům. Pokud jednatel svým rozhodnutím společnost zadlužil (například uzavřel v rozporu s péčí řádného hospodáře smlouvu, na jejímž základě má společnost dluh) a společnost nemá prostředky k jeho úhradě, má věřitel právo vymáhat částku přímo po jednateli z titulu jeho ručení, a to v rozsahu ve kterém tuto škodu nenahradil společnosti.
Třetí rovina je sankční. Pokud člen statutárního orgánu obchodní korporace, tedy například jednatel s.r.o., opakovaně nebo závažně poruší své povinnosti, může ho soud vyloučit z výkonu funkce člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace. A to až na tři roky.
Pokud by funkci vykonával i přes stanovený zákaz, hrozí prodloužení tohoto vyloučení až na deset let. To takovou osobu prakticky vyloučí z podnikání ve statutární pozici úplně, přičemž je potřeba nezapomínat, že tato skutečnost je dnes předmětem záznamu v evidenci vyloučených osob.
Čtvrtá rovina nastupuje v případě, kdy jednatel porušením svých povinností přispěl k úpadku obchodní korporace, přičemž v takovém případě může soud rozhodnout hned o vrácení prospěchu (odměny) jednatele získaného v důsledku výkonu jeho funkce, a to až za období 2 let zpětně před zahájením insolvenčního řízení.
V případě, že byl na společnost prohlášen konkurs tak dokonce hrozí, že bude jednatel povinen poskytnout do majetkové podstaty plněné až do výše rozdílu mezi souhrnem dluhů a hodnotou jejího majetku.
Pátou rovinou je trestní odpovědnost. Porušení péče řádného hospodáře může mít rovněž i podobu trestného činu, např. porušení povinnosti při správě cizího majetku, a to i z hrubé nedbalosti (jinými slovy není nutně vyžadováno úmyslné zavinění ze strany jednatele). Jednatel se může dopustit i trestného činu způsobení úpadku společnosti, přičemž opět postačuje hrubá nedbalost.
Trestní zákoník přitom zná i řadu dalších trestných činů, kterých se může člen orgánu dopustit. A často velmi snadno. Nejde tedy o vzdálenou teoretickou hrozbu.
.webp)
U sporů s jednateli se zpravidla obrací důkazní břemeno. To znamená, že to není společnost, kdo musí prokázat, že jednatel pochybil. Naopak, jednatel musí dokazovat, že péči řádného hospodáře neporušil. V praxi je to často poměrně obtížné. A soudní spory v této oblasti jsou přitom poměrně časté.
Na druhou stranu existuje takzvané pravidlo podnikatelského úsudku, které umožňuje jednateli zbavit se odpovědnosti i v některých případech, kdy na základě jeho rozhodnutím skutečně vznikla škoda. Podmínkou ale je, aby jednatel jednal v dobré víře, že jeho rozhodnutí jsou činěna informovaně a ve prospěch společnosti.
Zjednodušeně: podnikání se samo o sobě vyznačuje určitým stupněm rizika a jednatel někdy musí podstupovat riskantní rozhodnutí – často již od založení společnosti. Odpovědný za případnou škodu ale nebude, pokud takové rozhodnutí dostatečně promyslel, obstaral si k němu potřebné informace, a činil ho ve prospěch společnosti.
„Pravidlo podnikatelského úsudku není automatická záchrana. Soud zkoumá, zda v dané situaci jednatel skutečně postupoval informovaně. Stojí proto za to si o klíčových rozhodnutích vést písemné podklady, včetně e-mailové či jiné komunikace. Bez nich se obrácené důkazní břemeno hájí obtížně,“ říká advokát Oldřich Starůstka.
Typická situace, kdy se odpovědnost jednatele řeší naplno, nastává po výměně vedení. Bývalé vedení společnost opustí, nebo je odvoláno, a nový management zjišťuje, v jakém stavu mu byla společnost předána. Pokud má některý ze společníků nebo nové vedení podezření, že došlo k pochybení, často následuje právní audit. Tedy posouzení, zda všechno, co se ve společnosti dělo, bylo v souladu se zákonem.
Z takové prověrky občas vyplyne, že se bývalé vedení dopustilo jednání, kterým způsobilo společnosti škodu.
Než začnete podnikat konkrétní kroky, vyplatí se ale poctivě odpovědět na několik otázek. Vznikla skutečně škoda? V jaké výši? Kdo je za ni konkrétně odpovědný? Není už nárok promlčen? A je vhodnější podat civilní žalobu, trestní oznámení, nebo obojí najednou?
„Náhradu škody lze v některých případech požadovat nejen po jednateli, který přímo jednal. V některých případech je možné vymáhat škodu i po členech kontrolního orgánu - typicky dozorčí rady, pokud byla ve společnosti zřízena. Škodu totiž nemusí způsobit jen ten, kdo za společnost jedná. Odpovědnost má i ten, kdo na něj má dohlížet. Zanedbání dohledu zakládá vlastní odpovědnost za škodu,“ dodává advokát Oldřich Starůstka.
Nejlepší obranou před soudním sporem o odpovědnost jednatele není přesvědčení o vlastní bezúhonnosti. Je to dokumentace. U klíčových podnikatelských rozhodnutí má smysl vést záznamy včetně podkladů, na základě, kterých jednatel rozhodoval, včetně veškeré související komunikace. Když pak nastane spor má tak dobrý základ, proto aby jej ustál a prokázal řádné plnění svých povinností.
Pokud nastupujete do funkce jednatele a chcete si ujasnit, kde leží hranice odpovědnosti, vyplatí se tématu věnovat čas dříve, než vznikne problém. A pokud už problém vznikl, ozvěte se. Ať jste jednatel pod tlakem, nebo nový jednatel řešící to, co po sobě nechal předchůdce, posoudíme situaci a navrhneme postup.
Stačí vyplnit formulář nebo nám napsat na info@endors.cz
.webp)
Oldřich je advokát specializující se převážně na komplexní transakční poradenství, právo obchodních korporací a nastavování struktur pro správu majetku. V rámci své praxe získal rovněž zkušenosti s oblastí Real Estate a problematikou SME úvěrů.
