.webp)
Než se dostaneme k tomu, co je zakázané, je potřeba říct, co zakázané není. A to je daňová optimalizace jako taková.
Nejvyšší správní soud to řekl jasně v rozsudku ze dne 23. 7. 2024, podnikatel má výhradní právo zvolit si takovou strukturu činnosti, aby omezil svůj daňový dluh. Není žádná povinnost podnikat způsobem, který maximalizuje příjmy státního rozpočtu.
Totéž již dříve deklaroval Soudní dvůr EU. Volba daňově nejvýhodnější varianty z dostupných legálních alternativ je legitimní postup. Právo na to má každý. Firma i jednotlivec.
Hranice však může být tenká a z daňové optimalizace se tak může stát daňový podvod.
Klíčový rozsudek Soudního dvora EU stanovil dvoustupňový test, který české soudy přejaly a opakovaně aplikují. Pokud chcete vědět, jestli vaše daňová optimalizace obstojí i kontrolu finančního úřadu, musíte si položit dvě otázky.
Byl hlavním účelem vašeho jednání daňový prospěch? Ne jediným, ale HLAVNÍM či převažujícím.
Nejvyšší správní soud (NSS) opakovaně vysvětlil, že „hlavní účel“ je takový, který ve srovnání s jinými účely je natolik neporovnatelně významnější, že ostatní důvody zastiňuje a marginalizuje, takže od nich lze při zkoumání hospodářského účelu odhlédnout.
Jinými slovy: pokud holding založíte proto, abyste centralizovali řízení pěti firem, snížili administrativu a zefektivnili cashflow, a „mimochodem“ tím ušetříte na daních, to je v pořádku.
Pokud ho založíte výhradně proto, abyste si přes něj vyplatili dividendy bez srážkové daně, a žádný jiný důvod neexistuje, můžete mít problém.
„Finanční úřady už dávno nezkoumají jen formální papíry, ale jdou tvrdě po realitě. Pokud transakce existuje jen proto, aby uměle vygenerovala náklad nebo schovala zisk, dřív nebo později narazíte. Rozhoduje to, zda dokážete úředníkům předložit jasné byznysové argumenty z doby, kdy transakce vznikala,“ dodává Petr Motyčka.
Při posuzování, zda jde o legitimní úsporu, nebo už o zneužití práva, nestačí jen formálně splnit „literu zákona“. Správce daně zkoumá takzvanou objektivní podmínku – tedy zda výsledek vašeho jednání není v rozporu se samotným smyslem daného ustanovení. Jednoduše řečeno: zda by zákonodárce takovou situaci schválil, kdyby příslušný paragraf psal.
V tomto bodě však mají podnikatelé v rukou silný argument. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku z dubna 2022 totiž upřesnil, že finančnímu úřadu nestačí transakci jen od stolu odmítnout s tím, že jde o „umělé jednání“. Pokud chce úřad daň doměřit, měl by sám jasně definovat, jaký byl původní smysl daného zákona, pro jaké situace byl vytvořen a z jakého konkrétního důvodu pod něj váš případ nespadá. Důkazní břemeno tak leží i na státu.
V praxi to vypadá tak, že finanční úřad vezme konkrétní ustanovení, o které se opíráte (třeba osvobození dividend u mateřské společnosti), a zkoumá, jestli zákonodárce zamýšlel pokrýt i váš konkrétní případ. Pokud vaše transakce formálně podmínky splňuje, ale ekonomicky nedává smysl bez daňové úspory, objektivní podmínka zneužití bývá naplněna.
Obě podmínky musí být splněny současně. V případě pochybností musí prokázat správce daně, že vaše činnost naplnila smysl zákona jen formálně a že jejím převažujícím účelem bylo např. získání daňové výhody. Teprve pak se břemeno přesouvá na vás a vy dostanete prostor prokázat, že vaše důvody byly legitimní.
„Tady ale pozor. Prostor prokázat neznamená říct měli jsme obchodní důvod. Musíte ho doložit. Ideálně dokumenty, které vznikly v době, kdy jste úkon plánovali, ne až zpětně na vyžádání správce daně. K tomu se ještě vrátíme, “ upozorňuje Petr Motyčka.
Teorie je jedna věc, ale rozhodnutí soudu se odvíjí od judikátů, které již v minulosti byly vydány. Připravili jsme pro vás analýzu, jak soudy rozhodly v konkrétních situacích.
Podnikatel v roce 2002 daroval sdružení téměř 3,9 milionu korun a hodnotu daru odečetl od základu daně. Co se s těmi penězi stalo? Sdružení uhradilo pronájem bezpečnostní schránky za 840 korun. O rok později darovalo dvěma dětským domovům dohromady necelých 12 000 korun a nakoupilo sportovní vybavení za zhruba 77 000 korun, evidentně pro potřeby dárce. V roce 2004 už k žádným výdajům nedošlo. Z 3,9 milionu se reálně utratilo asi 90 tisíc.
„Tohle je případ, kde motivace mluví sama za sebe. Ústavní soud konstatoval, že nepoměr mezi příjmem a výdaji sdružení je takový, že se to dobrodiní zákona o daních z příjmů jednoznačně vymyká. Podnikateli byla doměřena daň, kterou musel zaplatit,“ komentuje Zuzana Brečková Lovíšková.
Společnost z koncernu emitovala dluhopisy. O transakcích přitom rozhodovaly stejné osoby, které v nich vystupovaly jednou v pozici statutárních orgánů, podruhé jako příjemci půjček a potřetí jako upisovatelé dluhopisů. Úroky z dluhopisů si emitent uplatnil jako daňový náklad snižující základ daně.
Peníze z emise ale nikam neodešly. Neputovaly do nového projektu, neposloužily k rozšíření výroby, nefinancovaly akvizici.
Finanční úřad společnosti doměřil nejen základ daně za každé zdaňovací období ve výši 2 280 000 Kč, nýbrž i penále ve výši 456 000 Kč. Transakce totiž představovaly umělou finanční operaci, jejímž hlavním účelem bylo získání daňové výhody. Společnost se domáhala zastání u soudů, ovšem neúspěšně. Krajský soud žalobu společnosti zamítl a ztotožnil se se závěry správních orgánů, že: „řetězec transakcí a úkonů žalobce provázející emisi dluhopisů postrádá ekonomický smysl.“ I podle NSS se v tomto případě jednalo o zneužití práva a takovému jednání tedy není možné přiznat právní ochranu.
„Pro podnikatele, kteří dluhopisy využívají legitimně (a je jich naštěstí většina), z toho plyne jedno: emise musí mít ekonomický důvod, který existuje nezávisle na daňové úspoře. Financování růstu, diverzifikace zdrojů. Cokoliv reálného. Pokud ten důvod chybí a peníze se jen točí mezi propojenými subjekty, riskujete,“ dodává advokát Michal Kapitán.
Důležitý signál vyslal NSS v rozsudku z července 2024. Při posuzování holdingové struktury je třeba zohlednit právní, daňové, ekonomické a případně též byznysové aspekty transakcí. Komplexně a individuálně.
„Pokud totiž jako daňový subjekt uvedete pro založení holdingu nebo restrukturalizaci více legitimních byznysových důvodů (např. ochranu majetku, centralizaci řízení, zjednodušení cash flow nebo přípravu na nástupnictví), finanční úřad nemůže vaši strukturu smést ze stolu jen na základě svých domněnek,“ říká advokátka a expert na korporátní právo, Petra Stoklasová.
.webp)
Správce daně musí detailně prozkoumat skutečný skutkový stav. Pokud chce transakci označit za zneužití práva, leží důkazní břemeno na něm: musí nezvratně prokázat, že žádný z vámi předložených účelů – a to ani všechny tyto účely ve své celistvosti – nebyl dostatečně významný, aby převážil nad daňovým motivem.
Nestačí tedy, aby úředníci při kontrole pouze konstatovali: „Vidíme zde daňovou výhodu, a proto transakci neuznáváme.“ Soudy jim nastavily přísná pravidla. Finanční úřad musí prokazatelně doložit, že vaše legitimní komerční důvody buď reálně vůbec neexistují, nebo jsou oproti daňovému účelu natolik zanedbatelné, že šlo jen o prázdnou zástěrku.
V tomto případě podnikatel pořídil mycí linku přes finanční leasing. Po skončení pronájmu ji odkoupil za smluvních 100 korun. A pak na ni začal tvořit rezervu na opravu ve výši téměř dvou milionů. Finanční úřad řekl: vstupní cena je 100 korun, to není hmotný majetek, rezervu tvořit nemůžete.
Ale pozor na druhou stranu téhle mince. V navazujícím rozhodnutí NSS upřesnil, že nezákonná je rezerva, jejímž jediným účelem je získání neoprávněného daňového zvýhodnění. Tak tomu bude zejména v situaci, kdy nejsou opravy hmotného majetku, na které je rezerva vytvářena, od počátku uskutečnitelné. Vlastník musí při tvorbě rezervy prokázat charakter majetku, oprávněnost i účelnost rezervy. Nestačí říct „budu opravovat.“ Musíte doložit co, kdy a za kolik.
Podnikatel zrušil registraci k DPH v květnu 2016, protože jeho obrat za posledních 12 měsíců nepřesáhl milion korun. O pět měsíců později prodal pozemky svým společnostem. Jako neplátce DPH neodvedl daň z prodeje.
Sám o sobě není žádný z těchto kroků nezákonný. Zrušit registraci při poklesu obratu je právo plátce. Prodej pozemků spřízněné společnosti taky zákon nezakazuje. Ale sled a načasování těchto kroků vyprávěly jiný příběh.
Krajský soud v Ústí nad Labem v březnu 2025 uzavřel, že celkový sled jednání vede k závěru, že převažujícím účelem bylo získání daňové výhody v rozporu se smyslem zákona o DPH. Zrušení registrace, krátký časový odstup, prodej spřízněným osobám. V posuzované věci tak jsou naplněna objektivní i subjektivní kritéria zneužití práva.
.webp)
Z judikatury se dá vyčíst několik principů, které opakovaně rozhodují o výsledku. Jsou to přesně ty věci, na které se správce daně dívá, když posuzuje vaši daňovou strukturu. Výše jsme zmínili dvoustupňový test, ale kromě něho existuje i několik dalších rad, na které je dobré pamatovat.
U dluhopisů zmíněných výše ekonomický smysl chyběl. Peníze se točily v kruhu, nikdo nic reálného nefinancoval. U holdingu, který centralizuje řízení, cashflow a reporting, ekonomický smysl existuje. U zrušení DPH registrace 5 měsíců před prodejem pozemků spřízněným osobám to vypadalo na účelový krok.
Případ mycí linky ukazuje, že i oprávněná optimalizace může selhat na nedostatečných podkladech. V jiném případě NSS neuznal rezervy na opravy proto, že chyběla jasná identifikace majetku, plán oprav i prokazatelný rozpočet v době tvorby rezervy.
„Část podkladů navíc vznikla až dodatečně, po skončení zdaňovacího období. Daňový subjekt nese důkazní břemeno ohledně skutečností, které tvrdí v daňovém přiznání,“ zmiňuje Petr Motyčka.
Proto platí: cokoliv optimalizujete, dokumentujte v reálném čase. Ekonomický důvod, který zapíšete až zpětně na žádost správce daně, vypadá jako záminka. Zápis z jednání jednatele o důvodech založení holdingu pořízený v den založení má jinou váhu než vysvětlení napsané o tři roky později na výzvu finančního úřadu.
Když stejní lidé rozhodují na obou stranách transakce, když se peníze točí v uzavřeném kruhu, když mezi jednotlivými kroky je podezřele krátký odstup, správce daně zpozorní. A soud mu může dát za pravdu, pokud z celkového sledu jednání vyplyne, že šlo o uměle vytvořenou konstrukci.
Daňový řád říká, že správce daně vychází ze skutečného obsahu právního úkonu. Pokud dokumentace říkají jedno a realita druhé, rozhoduje realita. Tohle pravidlo prochází celou judikaturou jako červená nit.
Existují však situace, kdy se věc posune za hranice sporu s finančním úřadem. V tu chvíli vstupuje trestní zákoník a jeho § 240 – trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby.
Kriminalizace jednání hrozí všude tam, kde daňový subjekt jednal úmyslně (přičemž trestní odpovědnost zakládá i úmysl nepřímý) a kde byly realizované právní úkony simulované, absolutně neplatné pro obcházení zákona nebo ekonomicky zcela prázdné.
Konkrétně pak bylo jako trestný čin shledáno např. jednání spočívající v uzavírání fiktivních smluv, jejichž jediným účelem bylo uplatnění odpočtu DPH.
Jak konstantně shrnuje judikatura Nejvyššího soudu, takovému účelovému jednání daňová ochrana nenáleží a jeho realizace přímo naplňuje skutkovou podstatu trestného činu.
Soudní praxe dlouhodobě potvrzuje zásadní stavební kámen: důsledné využívání všech zákonných možností ke snížení daňového základu nelze považovat za trestný čin. Tento princip ovšem platí výhradně za předpokladu, že uskutečněné zdanitelné plnění vychází z reálných a platných právních vztahů, nikoli z účelově vytvořených konstrukcí.
Pokud jste provedli reálnou transakci s reálným ekonomickým obsahem a finanční úřad ji zpětně překvalifikoval jako zneužití práva, řešíte daňový spor. Pokud jste vystavovali faktury za služby, které nikdy neproběhly, nebo uzavírali smlouvy, jejichž jediným smyslem bylo vytvořit nárok na odpočet DPH, už se můžete dostat do roviny trestního práva.
V životě se někdy stane něco, co vás dostane do situace, kterou jste nečekali. Možná jste dostali předvolání na policii. Možná proti vám bylo zahájeno trestní stíhání. Možná si nejste jistí, co se vlastně děje a co máte dělat. Nejste na to sami.
Napište nám o vaší situaci – trestni@endors.cz. Reagujeme do 24 hodin.Pokud situace spěchá, zavolejte nám HNED: +420 721 208 275.
Advokát a partner kanceláře endors pro trestní právo. Garant obhajoby v trestních věcech. Přes 12+ let zkušeností před všemi orgány činnými v trestním řízení a před všemi instancemi.
Ano. Každý podnikatel má právo zvolit si takovou strukturu podnikání, která vede k co nejnižší daňové povinnosti, pokud využívá legální prostředky a postupy.
Rozhodující je tzv. dvoustupňový test:
Pokud platí obě podmínky zároveň, může jít o zneužití práva.
Ne. Úspora na daních je běžným důsledkem legitimních obchodních rozhodnutí. Problém vzniká tehdy, pokud chybí reálný ekonomický důvod nebo je daňová úspora jediným smyslem transakce.
Nejen podle dokumentů, ale hlavně podle reality:
Rozhoduje tedy skutečný obsah, ne jen formální nastavení.
Například:
Pokud jde o:
V takovém případě se věc přesouvá z daňového řízení do trestního práva.
